Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Československá prilba vz.28

Československá přílba vz. 28

autor: Radovan Klokočník

Od roku 1919 se armáda Republiky Československé snažila zavést do výstroje národní typ přílby. Prvním krokem bylo zavedení přílby vz. 20, která byla pouze dočasným a kompromisním řešením. Jednalo se o přílbu rakouskou s dodatečně osazeným hřebenem, který sloužil pouze k rozlišení československé přílby od přileb potenciálních nepřátel. Teprve koncem dvacátých let je do výstroje armády zavedena přílba původní domácí konstrukce – přílba vz. 28, známá pod nesprávným tradovaným označením vz. 25 i pod familiárním pojmenováním Fuat/Fuad, Fuatka/Fuadka.

Československý voják s přílbou vz. 28., květen 1932.

Popis konstrukce

               Tvar této přílby byl nepochybně inspirován francouzskou přílbou M15. Zvon přílby je vylisován z ocelového plechu. V přední a zadní části se rozšiřuje do čelního a zadního štítku, boky zvonu vybíhají do stran pouze nepatrně a základna zvonu je v oblasti uší mírně vykrojená. Přechod zvonu do zadního rozšířeného okraje je oproti čelnímu okraji pozvolnější a méně výrazný. Lem okraje zvonu je upravený falcováním dovnitř. Ve vrcholu zvonu se nachází oválný větrací otvor překrytý hřebenem s větrací drážkou umístěnou po stranách v místě větracího otvoru. Přílba vz. 28 byla vyráběna minimálně ve dvou velikostech a čs. armádě byla dodávána v khaki barvě. Čelní stranu přílby zdobí malý státní kruhový reliéfní znak, vylisovaný z ocelového plechu. První verze měla hřeben i čelní znak ke zvonu přivařené (čelní znak mohl být i naletován, což se ale nedá zjistit bez poškození povrchu přílby), zatímco běžná (a nejrozšířenější) druhá verze má oba tyto prvky upevněny pomocí dvojic nýtků. První verze znaku má užší lem. Změna metody upevňování těchto prvků na zvon souvisí patrně se zjednodušením výrobních postupů.

                Rozdíly mezi oběma variantami vz. 28 jsou patrné i uvnitř přílby. Závěsy podbradníku první verze jsou totožné s typem používaným v přílbě rakouské, zatímco druhá verze má závěsy zcela nového provedení – jsou širší, odlišného tvaru a zhotovené z tenčího plechu, přičemž závěsné ouško podbradníku je též širší a je zhotoveno z méně robustního materiálu.

Přílba vz. 28 - první verze s přivařeným (případně naletovaným) čelním znakem a hřebenem.

 

Markantní rozdíl mezi oběma verzemi je i v konstrukci koženého koše vnitřní vystýlky. Základ vystýlky v obou případech tvoří ocelová obruč khaki barvy s pravidelnou perforací po celém obvodu (perforace byla zamýšlena, obdobně jako u přílby rakouské, k přišití kožené části vystýlky, avšak tento způsob nebyl používán). Otevřený kožený koš vystýlky je zafalcován do ocelové obruče. Okraje koženého koše jsou z rubové strany podšity proužkem plsti šedivé, bílé, nebo černé barvy. Kožený koš je u první verze přílby vz. 28 tvořen šesti jazyky se zaoblenými okraji bez větracích perforací. Druhá verze vnitřní vystýlky je tvořena osmi jazyky trojúhelníkového tvaru s šesticemi větracích otvorů, přičemž obě varianty mají otvory k provlečení stahovacího koženého řemínku zesílené ocelovými očky. Na rubové straně bývá kůže vystýlky značena přejímacím razítkem Hlavního oděvního a lůžkového skladu (HOLS) s datem přejímky přílby do výstroje čs. armády. Vystýlka je uvnitř přílby upevněna trojicí závlačkových nýtů s malou půlkulatou hlavičkou, které se u jednotlivých verzí mírně liší.

Přílba vz. 28 - druhá verze s přinýtovaným čelním znakem a hřebenem. Hlavičky závlačkových nýtů jsou oproti první verzi vypouklejší a většího průměru.

 

Podbradník první verze je jednodílný kožený s kluznou a zubatou kluznou přezkou - stejného typu jak ho známe z přílby rakouské, i vz. 20. Druhá verze vz. 28 má dvoudílný kožený podbradník zapínaný pomocí přezky s trnem. Obě části podbradníku jsou na závěsy přišity dvojicí paralelních stehů. Cena přílby vz. 28 byla v roce 1931 63,20 Kč.

Standardní interiér druhé verze přílby vz. 28 s individuálně proříznutým podbradníkem.

Použití přílby u armády a ozbrojených organizací

          Přílbou vz. 28 byly vystrojeny jako první pražské pluky. Na veřejnosti se poprvé objevuje na hlavách příslušníků  pěšího pluku 5 Tomáše Garriqua Masaryka dne 26.6.1929 v průběhu návštěvy egyptského krále Fuada I. Následujícího dne pak ve větším měřítku na vojenské přehlídce před nejvyššími představiteli obou států, konané na pražském Vypichu. Ze jména egyptského panovníka bylo později odvozeno familiární označení této přílby.

Vojsko zdraví egyptského krále Fuada I. před staroměstskou radnicí 26.6. 1929. Zdroj NV.

                S přílbou vz. 28 se můžeme nejčastěji setkat u pěších i dělostřeleckých pluků, jezdectva ale i u pluků útočné vozby. U vojska byla používána paralelně s přílbou vz. 20 a ve výzbroji armády se nacházela ještě v roce 1936. Paradoxní je, že tento nový vzor svoji předchůdkyni - přílbu vz. 20 nejenže nikdy nenahradil, ale z výzbroje armády byl stažen dříve než přílba vz. 20.  Po zavedení  přílby vz. 32 byla přílba vz. 28 postupně z majetku armády převáděna  do majetku Národních gard, jejichž členové se potýkali s nedostatkem výstroje a výzbroje.

Polní cvičení Národní gardy Turnov v září 1936.

              Ocelovou přílbu pro výkon služby u sborů uniformované stráže bezpečnosti, t.j. u policie, zavedlo Ministerstvo vnitra v roce 1931. S přílbou vz. 28 se můžeme setkat ve výzbroji některých policejních ředitelství ještě v roce 1938, zejména u útvarů působících v pohraničí a dokonce u bratislavské policie i v roce 1939. Po vyhlášení autonomie Slovenska v říjnu 1938,  Hlinkova garda přebírá majetek Národních gard a získává tak kromě zbraní i přílby vz. 28. Gardisté použili tyto přílby ještě v roce 1940 na oficiálním vyznamenávaní zasloužilých gardistů Alexandrem Machem. Předpokládám, že reliéfní československý znak byl v té době z přileb stržen. Bojové uplatnění nalezla přílba vz. 28 v průběhu Českého národního povstání v květnu 1945.

Bratislavští policisté nastoupeni na nádvoří radnice v březnu 1939

Pražský barikádník

Přílba vz.  28 a její modifikace u civilních organizací

               Stejně jako jiné vzory přileb, vyřazených z majetku vojenské správy, byla přílba vz. 28 používána u hasičstva i CPO a to v původním stavu, nebo mírně upravená  a k dispozici  byly i verze, které armádní vzor pouze tvarově připomínají. Hasičské přílby byly používány většinou bez původního reliéfního znaku, který býval občas nahrazen, po vyvrtání dvojice děr na čele přílby, znakem hasičským. Původní khaki nátěr byl většinou přetírán černou nebo stříbrnou barvou i bílou.

 

          

Přílba vz. 28  - standardní armádní exemplář v individuální úpravě pro hasičstvo. Původní vrstva khaki barvy je přetřena černým nátěrem a hřeben i znak jsou opatřeny štříbrným nátěrem. Čelní znak zůstal zachován.  Za poskytnutí fotografie děkuji panu Pavlu Čechovi.

Přílba vz. 28 upravená pro použití u hasičstva. Původní vrstva khaki barvy je přetřena černým nátěrem a hřeben je opatřen štříbrným nátěrem. Otvory pro osazení čelného znaku jsou zavařeny.

Standardní  druhá verze přílby vz. 28 s čelním reliéfním znakem upravená pro použití u hasičstva pouze bílým nátěrem. Zvon přílby je proražen kramlí, nebo hasičskou sekyrou.

Standardní  druhá verze přílby vz. 28 s odstraněným čelním reliéfním znakem natřena stříbrnou barvou. Na čele přilby byly proraženy dva nové, horizontálně umístěné otvory pro osazení hasičského znaku.

   

 Praktické cvičení asanace vápnem v průběhu kurzu pro velitele asanačních čet a pro plynové pátrače průmyslových závodů v Hradci Králové v roce 1936.

  Pro hasiče byly vyráběny speciální verze přílby, z nichž nejrozšířenější je verze s přidanými bočními síťkovými větracími nástavci. Tato přílba je vybavena kompaktní koženou vystýlkou šedivé barvy s hrubým polstrováním ve vrcholu zvonu a koženými chlopněmi chránícími uši. Kožený trojdílný podbradník s výřezem pro bradu je přinýtován přímo do zvonu. Zapíná se pomocí přezky s trnem a k jeho rychlému rozepnutí slouží obdélníkové oko zavěšené na plochém háčku. Uvedené přílby byly v černé, zelené ale i bílé barvě. Bílé přílby tohoto typu používali bratislavští hasiči ještě v roce 1947.

Přílba vz. 28 - verze se síťkovými větracími nástavci určená pro hasiče. Na přílbě jsou tři vrstvy nátěrů – černý, khaki a bílý.

                Interiér přílby vz. 28 – určené pro hasiče. Fotografie ilustruje kompaktní konstrukci vnitřní vystýlky s hrubým polstrováním ve vrcholu zvonu s chrániči uší a trojdílným podbradníkem.

       

Bratislavští hasiči v bílých přílbách vz. 28 se síťkovými větracími otvory v průběhu cvičení v centru města v roce 1940.

        Jiná varianta hasičské přílby s obdobnou vystýlkou a podbradníkem má chromovaný hřeben, tvarově vycházející z hřebene přílby vz. 20, specielní mosazné větrací nástavce a falcovaný okraj zvonu, zesílený dodatečnou chromovanou obrubou.

Přílba vz. 28 - verze s mosaznými větracími nástavci, nestandardním hřebenem a dodatečnou obrubou lemu hrany, určená pro hasiče.

Interiér přííby vz. 28 - verze s mosaznými větracími nástavci a dodatečnou obrubou lemu hrany.

Přílba vz. 28 - tato varianta připomíná mix výše uvedených dvou verzí hasičské přílby. Za povšimnutí stojí hřeben, tvarově příbuzný hřebenu používaném na přílbě vz. 20. Oproti výše zobrazené přílbě hřeben postrádá boční výřezy a na zvon je upevněn pomocí "pecek". Dvojice čelních dírek pro hasičský znak je zaslepena pomocí závlačkových nýtů.

Zajímavou variantu hasičské přílby vy. 28 představuje i exemplář s vystýlkou typu, která bývá obyčejne v starých modelech hasičských přileb. Podbradník je uvnitř zvonu připevněn bez použítí závěsů / pouze pomocí závlačkových nýtů.

Přílba vz. 28 - hasičská modifikace s vystýlkou s kopinatými jazyky ,vyskytující se především u starých modelů hasičských přileb. Zajímave jsou i použité závlačkové nýty s robustní hlavičkou.

Interiér přííby vz. 28 - verze s vystýlkou s kopinatými jazyky ,vyskytující se především u starých modelů hasičských přileb.

Chromovaná přílba vz. 28 s hasičským přílbovým odznakem po roce 1945 - individální úprava.

Na závěr trochu vojenského humoru. Zdroj NV.

Použité prameny:

  • Naše vojsko
  • Nové Slovensko
  • Věcné věstníky MNO
  • Oběžníky MV
  • Květnová revoluce - Obrazový památník hrdinství a slávy z velkých dnů lidového povstání, Melantrich.
  • Stehlík, J. Odznaky na hasičských přílbách IV. Brno: Skupina sběratelů při Centru hasičského hnutí v Přibyslavi, 1995.
  • Straka, K.: Armáda, přehlídky a společnost v proměnách historie, http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=11913
  • Francev, V. – Kliment, CH: Československá obrněná vozidla 1918-1948. Praha: Ares, 2004.
  • Lášek, R.: Jednotka určení SOS, díl první. Praha: Codyprint, 2006.
  • Sutnar, Ladislav: Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, MNO, Praha 1938
  • Uhrin, M.: Výzbroj Hlinkovej gardy v marci 1939. In: Slovensko medzi 14. marcom 1939 a Salzburskými rokovaniami. Prešov : Prešovská univerzita v Prešove, Filozofická fakulta; Univerzum, 2007, s. 342-352.
  • Zatočil, G.: Poznámky k výcviku velitelů asanačních hlídek a plynových pátračů. In: Obrana obyvatelstva 1936, č.4, s.120-121.
TOPlist